Mamba úzkohlavá Dendroaspis angusticeps (Intermedius)
Mamby jsou hadi z čeledi korálcovitých (Elapidae) obývající africký kontinent. Známe celkem čtyři druhy mamb. Mambu černou (Dendroaspis polylepis), mambu západoafrickou (Dendroaspis viridis), mambu jamesonovu (Dendroaspis jamesoni) a mambu úzkohlavou ( Dendroaspis angusticeps). U mamby jamesonovy rozlišujme dva poddruhy jednak nominátní Dendroapsis jamesoni jamesoni a potom poddruh Dendroaspis jamesoni kaimosae, který lze na první pohled rozeznat od nominátního díky černému ocasu. Nominátní mamby jamesonovy mají ocas zelený.
Aby byla taxonomie ještě trochu složitější byl druh Dendroaspis angusticeps rozdělen na dva( viz BROADLEY a BLAYLOCK. Snakes of Zimbabwe and Botswana) a to na mambu úzkohlavou severní (Dendroaspis intermedius) a mambu úzkohlavou jižní (Dendroaspis angusticeps).
Toto rozdělení podporuje jak genetika, tak morfologie, ale výzkumy stále probíhají, tudíž toto rozdělení není ještě plně uznáváno. Rozdíl je také v areálu rozšíření, zatímco druh Dendroaspis intermedius obývá východní pobřeží Afriky přes Keňu, Tanzánii a Mosambik. Dendroaspis angusticeps obývá pouze JAR. V mém chovu se nachází oba výše zmíněné druhy. Jak Dendroaspis angusticeps (JAR), tak Dendroaspis intermedius (Keňa).
Něco málo k biologii
Jak už bylo zmíněno výše mamby jsou hadi z čeledi korálovcovitých (Elapidae), což znamená, že mají chrup proteroglyfního typu. Tento typ chrupu je na rozdíl od solenoglyfního (který mají zmijovití hadi) pevný. Jedové zuby se tedy nedají sklopit podobně jako u zmijí a chřestýšů a musí být tedy kratší. Jedové zuby jsou duté a fungují jako injekční stříkačka, kdy je jed vpravován do těla kořisti kanálkem v přední části zubu. Někteří korálovcovití hadi posunuli evoluční laťku ještě dále a mají schopnost jed ,,plivat“. Jedná se o několik druhů afrických a asijských kober. Tyto kobry dokáží velmi přesně mířit a jsou schopny trefit oči protivníka na vzdálenost dvou až tří metrů. Plivající kobry ve svém chovu nemám, neboť zvířata velmi často fotografuji a kombinace fotoaparátu a plivající kobry není ideální. Nejde jen o riziko zásahu oka jedem, ale především o to, že jemné kapičky jedu postupně ulpívají v celé místnosti podobně jako prach a člověk, který je pravidelně tomuto jedu vystaven a pravidelně ho vdechuje se vystavuje riziku minimálně alergie, v horším případě edému plic (viz. HALEŠ, Jiří. Moji přátelé hadi. 1. vyd. Praha: Albatros, 1980). Ale to už jsme se od mamb opravdu hodně vzdálili.
Mamby disponují jedním z nejsilnějších toxinů v hadí říši a také jedním s nejrychleji působícím. Neurotoxiny mamb atakují dýchací svaly a uštknutý živočich následné umírá na zástavu dechu. Podle mých zkušeností trvá dospělé myši přibližně 30 sekund než po uštknutí zemře, přičemž při vědomí a schopna pochybu je tak prních deset až patnáct vteřin. Zajímavou reakci na jed jsem mohl pozorovat, když jsem svému samci mamby úzkohlavé jižní předložil ke krmení andulku (Melopsittacus undulatus). Podotýkám pro případné sluníčkáře, šlo o slabého jedince s nevyvinutými rýdovacími pery a křivě rostlým zobákem. Ptáci jsou přirozenou potravou mamb úzkohlavých v přírodě, já však ptáky předkládám jen mám-li k dispozici nějákého života neschopného jedince. Jinak preferuji myši. Bylo tedy i pro mne zajímavé sledovat jak si mamba poradí s biologicky (samozřejmě ne zoogeograficky) přirozenou kořistí. Několik sekund po uštknutí andulka ochrnula a poté umírala podobně dlouho, možná déle než klasické laboratorní myši. Rychlost znehybnění, byla ale proti myším závratná. Tuto skutečnost jednak přisuzuji adaptaci mamb na ptáky, jakožto přirozenou potravu a také podstatně rychlejšímu ptačímu metabolismu. Video najdete zde.
Mamby jsou bezpochyby nejinteligentnější ze všech hadů, se kterými jsem se kdy setkal. Nejen, že mají vysokou inteligenci, ale mají i skvělou paměť. O tom mě přesvědčil i můj samec D. angusticeps. Asi před rokem jsem ho potřeboval odchytit kvůli špatnému svleku a dosvléknout ho. K odchytu jsem použil kleště na hady a tento nástroj se mambákovi moc nelíbil. Kdykoliv jsem ho potřeboval přemístit, používal jsem háky, protože byl vždy klidný, ale nyní přišla řada na kleště. Hada jsem v kleštích bez problému zafixoval a dosvlékl, ale nemožnost pohybu se mambákovi do paměti vštípila velice dobře. V současnosti i po více jak roce s ním mohu bez problému manipulovat na hákách, ale jakmile jen uvidí kleště (které bez problému rozezná) jeho chování se dramaticky změní, už není tak klidný, ale je z něj nezastavitelná střela a do kleští opakovaně kouše… S háky nikdy žádný problém neměl a tak se nechá kdykoliv, kamkoliv přendat pomocí háků. Jinak je had klidný, mohu bez problémů provádět údržbu terárií, aniž by bylo potřeba ho někam zavírat. Zvíře mě ve svém teritoriu toleruje bez jediného náznaku agrese.
Mamby tedy nejsou programovaní zabijaci, jak by se podle mnohých zdrojů mohlo zdát. Podle mých zkušeností to jsou klidní, vyrovnaní hadi se kterými se vždy nechá domluvit. Níkdy jsem u svých mamb nepozoroval, že by byly někdy bezdůvodně agresivní. Jsou to inteligentní hadi, kteří neudělají žádnou zákeřnost. Pokud jím tedy k tomu člověk nedá důvod. Jsou jen trochu plaché a snado se vylekají, proto je třeba k nim přistupovat pomalu klidně a hlavně s respektem, oni poé budou tento přístup opětovat.
Jak říká jeden můj kamarád a chovatel mamb: Mamba není obyčejné terarijní zvíře, mamba je parťák.
